Odvolání do rozhodnutí územního rozhodnutí Rezidence Flores podalo dne 1.3.2010 také občanské sdružení Květnice vzkvétající. Zveřejňujeme jej.
Krajskému úřadu Středočeského kraje
Odbor územního a stavebního řízení
Zborovská 11
150 21 Praha 1
prostřednictvím
Městského úřadu Úvaly
Stavební úřad
Pražská 276
25082 Úvaly
K č.j.: K/2191/09/SU/Bul
Věc: Odvolání proti rozhodnutí o umístění stavby Rezidence Flores – nové centrum a byty v Květnici na pozemcích v k.ú. Květnice
Dne 27.1.2010 bylo Městským úřadem Úvaly, Stavebním úřadem (dále jen „stavební úřad“), vydáno pod č.j. K/2191/09/SU/Bul rozhodnutí o umístění stavby Rezidence Flores – nové centrum a byty v Květnici na pozemcích v k.ú. Květnice (dále jen „napadené rozhodnutí“).
Proti výše uvedenému rozhodnutí podáváme v plném rozsahu z níže uvedených důvodů toto
O D V O L Á N Í
Napadenému rozhodnutí a postupu stavebního úřadu v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí vytýkáme následující nedostatky mající charakter nezákonnosti či nesprávnosti:
1. Nesprávné vyvěšení rozhodnutí
Dne 2.2.2010 byla na úřední desce Městského úřadu Úvaly, Stavebního úřadu, vyvěšena veřejná vyhláška obsahující první stranu napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí má celkově 22 stran, nebylo tedy vyvěšeno celé. V souladu s §20 stavebního zákona je možné vyvěsit místo samotného rozhodnutí pouze oznámení obsahující základní údaje o rozhodnutí s uvedením, kdy a kde je možné do písemnosti nahlédnout. V tomto případě však na úřední desce nebylo uvedeno, že se jedná pouze o základní údaje, nikoliv o celé rozhodnutí, a nebylo rovněž uvedeno, kdy a kde je možné do písemnosti nahlédnout. K prokázání této skutečnosti předkládáme výtisk digitální fotografie zachycující veřejnou vyhlášku vyvěšenou na úřední desce Městského úřadu Úvaly, jíž mělo být oznámeno napadené rozhodnutí.
Vzhledem k těmto okolnostem nelze vyvěšení výše uvedené vyhlášky považovat za řádné oznámení územního rozhodnutí účastníkům řízení podle §85 odst. 2 stavebního zákona. Účastníkům podle §85 odst. 2 stavebního zákona tak dosud nezačala běžet odvolací lhůta, respektive budou moci v souladu s §84 odst. 2 správního řádu podat odvolání proti napadenému rozhodnutí do jednoho roku od uplynutí odvolací lhůty posledního účastníka řízení, jemuž bylo napadené rozhodnutí řádně doručeno.
Požadujeme proto, aby z důvodu právní jistoty stavební úřad napravil chybné oznámení napadeného rozhodnutí účastníkům řízení podle §85 odst. 2 stavebního zákona a napadené rozhodnutí znovu a nyní již řádně vyvěsil na úřední desku.
2. Nedostatek vymezení území dotčeného vlivy stavby
Napadené rozhodnutí neobsahuje vymezení území dotčeného vlivy stavby, ačkoliv se jedná o povinnou náležitost rozhodnutí o umístění stavby podle §9 vyhlášky č. 503/2006 Sb. Pro osoby, jimž svědčí vlastnické právo nebo právo věcného břemena k sousedním pozemkům nebo stavbám, je vymezení území dotčeného vlivy stavby vodítkem ohledně možnosti přímého dotčení jejich práv a tedy naplnění podmínky jejich účastenství v územním řízení podle §85 odst. 2 stavebního zákona. Povinnost stavebního úřadu vymezit v územním rozhodnutí území dotčené vlivy stavby je tak konkretizací obecné povinnosti zakotvené v § 4 odst. 4 správního řádu, podle něhož správní orgán má umožnit dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy.
3. Rozpor s platnou územně plánovací dokumentací
3.1 Rozpor se závazným regulativem funkčního využití území
V námitkách k územnímu řízení jsme uváděli, že předmětný záměr, respektive jeho sekce D,C a E jsou v rozporu s regulativy využití území podle územního plánu sídelního útvaru Květnice ve znění jeho druhé změny. Závazné regulativy jsou zde upraveny pod bodem 3.1 „Centrum občanského vybavení – VV/statek“, kdy obytná výstavba není zařazena do přípustného využití tohoto území. Sekce D a C zahrnují výlučně budovy obytné, pouze budovy v sekci E mají v parteru (tedy pouze v malé části těchto budov) umístěny nebytové prostory.
Jak sám stavební úřad v odůvodnění svého rozhodnutí konstatuje, obci Květnice schází občanská vybavenost. To je také důvod, proč je předmětné území územně plánovací dokumentací určeno pro výstavbu občanské vybavenosti, nikoliv pro další intenzivní obytnou zástavbu. Přesto se však ve vztahu k této námitce našeho sdružení stavební úřad spokojil s následujícím konstatováním:
„...; připomíná však, že předmětný záměr vyhovuje též územnímu plánu ve znění platném po změně č. 2“ (strana 17 napadeného rozhodnutí)
Řešené území 31 573 m2 obsahuje dle projektové dokumentace 32 900 m2 hrubé podlahové plochy bytů, 1 548,4 m2 hrubé podlahové plochy pro občanskou vybavenost, z toho prodejní plocha je 1 083,88 m2, což je poměr cca 95:5 ve prospěch bytů. Z uvedených 1548,4 m2 v 1. NP budov E1, E2, E3 připadá cca 550 m2 na MŠ a zbylých cca 1000 m2 na veškerou další potřebnou občanskou vybavenost obce, jejíž předpokládaná velikost bude činit v nejbližších letech dle odhadu obce 6000 obyvatel. Předmětný záměr ani zdaleka nemá charakter občanské vybavenosti a z hlediska občanské vybavenosti nemůže uspokojit potřeby obce.
Zcela konkrétně je tento náš závěr demonstrován námitkou týkající se umístěné mateřské školky, kterou jsme v územním řízení uplatnili. Záměr dle dokumentace předložené do územního řízení předpokládá cca 371 bytových jednotek a cca 900 obyvatel, tj. cca 2,4 osob/bytovou jednotku. Vzhledem k předpokladu, že byty bude pořizovat obyvatelstvo v produktivním a tudíž reprodukčním věku, lze ve střednědobém horizontu 5 – 10 let předpokládat, na bytovou jednotku spíše jedno až dvě děti. To znamená, že počet osob se v uvedeném horizontu jeví jako poddimenzovaný a lze očekávat 3 – 4 osoby na bytovou jednotku, tj. cca 1100 – 1500 osob. Projektová dokumentace záměru uvažuje s počtem 40 míst v MŠ. Dle norem pro územní plánování se uvažuje se 40 předškolními dětmi na 1000 obyvatel. Z toho vyplývá, že předmětný záměr sotva pokryje vlastní potřebu na umístění dětí v MŠ. Ve výše uvedeném horizontu lze očekávat potřebu vlastního záměru spíše mezi 40 až 60 místy v MŠ. Kapacita míst v MŠ tedy zcela jistě ani v nejmenším neuspokojí potřeby ostatních obyvatel obce.
Pokud se týká velikosti zahrady MŠ, tak Vyhláška 410/2005 Sb. Ministerstva zdravotnictví vyžaduje 30 m2 plochy zahrady na 1 dítě předškolního věku, tj. pro kapacitu 40 dětí plánovanou stavebníkem celkem 1200 m2 oploceného pozemku. Stavebník v textové části dokumentace nikde nespecifikuje velikost zahrady MŠ, nicméně z výkresu půdorysu budovy E1, kde je plánována MŠ lze odhadnout, že pozemek zahrady přilehlý k budově má velikost cca 1000 - 1100 m2, což je méně než požadavek citované vyhlášky.
Stavební úřad k námitce, že předmětný záměr nezahrnuje občanskou vybavenost pro potřeby obce, uvádí, že není povinností žadatele uspokojovat potřeby obce. Tato povinnost mu skutečně z žádných právních předpisů nevyplývá a je problémem obce samotné, jak se s zajištěním potřeb svých obyvatel vypořádá. Nicméně pokud investor zakoupí pozemky určené územním plánem k výstavbě občanské vybavenosti, pak musí respektovat omezení vyplývající pro něj ze závazného regulativu funkčního využití území. Je to právě nesoulad s tímto regulativem, který předmětnému záměru vytýkáme.
Vzhledem k tomu, že územní plán sídelního útvaru obce Květnice považujeme za stav územně plánovací dokumentace účinný v době vydání napadeného rozhodnutí, je výše uvedené odůvodnění stavebního úřadu zcela nevyhovující, a napadenému rozhodnutí vytýkáme, že bylo vydáno v rozporu s §90 písm. a) stavebního zákona.
3.2 Rozpor s výškovým regulativem
V případě, že by stavební úřad považoval třetí změnu územního plánu sídelního útvaru obce Květnice za platnou, vytýkali jsme v námitkách k územnímu řízení rozpor předmětného záměru, konkrétně budov sekcí C, D a E, se závazným výškovým regulativem omezujícím maximální výškovou hladinu zástavby na 12 metrů. Konkrétně je tento regulativ obsažen v části 3. A, kde je zakotven v následujícím souvětí:
„Minimální velikost parcel pro výstavbu rodinných domů bude 450 m2, procento zastavění pozemku pro výstavbu rodinných domků nepřekročí 35%, maximální výšková hladina zástavby nepřekročí 12m.“
Stavební úřad k tomuto regulativu uvedl, že „z ustanovení závazné části (územního plánu) jednoznačně plyne, že omezení výstavby na 12 m výšky se omezuje pouze na výstavbu rodinných domů...“. Jinými slovy, podle názoru stavebního úřadu lze v souladu s výše uvedeným výškovým regulativem stavět na území obce rodinné domy pouze do výšky 12 m, zatímco kupříkladu mrakodrap lze postavit o jakékoliv výšce, protože se na něj výše uvedený výškový regulativ nevztahuje. Je nanejvýš paradoxní, že v tomtéž odstavci napadeného rozhodnutí společně s výše uvedenou interpretační finesou stavební úřad cituje judikát Nejvyššího správního soudu ze dne 13.5.2004 č.j. 1 As 9/2003 – 90:
„..v souladu s principem právní jistoty má každý adresát právní normy právo očekávat, že řešení, která zákonodárce zvolí, jsou racionální a směřují k funkčnímu uspořádání společenských vztahů, a nikoliv naopak. Jestliže zákonodárce z různých důvodů zvolí řešení jiné, musí je tím spíše přesně, jasně, určitě a srozumitelně vyjádřit v právních předpisech, jimiž jsou právní normy komunikovány svým adresátům. Neučiní li tak, je zcela na místě dát přednost takovému výkladu, který je rozumný, a odpovídá přirozenému smyslu pro spravedlnost...“ (str. 15 napadeného rozhodnutí)
Podle našeho názoru jazykový výklad výše uvedeného výškového regulativu vede ke zcela jednoznačnému závěru, a to že omezení výškové hladiny se týká veškeré zástavby. Zástavba je pojem obecný, zahrnující veškeré stavby, tedy jak rodinné domy, tak i mrakodrapy. Na základě výkladu teleologického a výkladu přihlížejícího k principu právní jistoty a zásadě racionálního zákonodárce rovněž nelze dojít k jinému závěru.
V případě, že by odvolací orgán došel k závěru, že závazná část třetí změny územního plánu sídelního útvaru obce Květnice je účinná, vytýkáme napadenému rozhodnutí rozpor s §90 písm. a) stavebního zákona, a to z důvodu, že budovy předmětného záměru spadající do sekce C, D a E mají výšku 15 metrů a překračují tím závazný regulativ územního plánu stanovící maximální výšku zástavby 12 metrů.
3.3 Rozpor s podmínkou vybudování komunikační spojky
Dalším závazným regulativem obsaženým v závazné části změny č. 3 územního plánu sídelního útvaru obce Květnice je podmínka vybudování komunikačního propojení mezi komunikacemi č. III/01212 a č. III/33313. Dokud nebude toto dopravní spojení vybudováno, je podle územně plánovací dokumentace další urbanizace území vyloučena.
V souladu s tímto závazným regulativem je tedy možné v území umístit stavbu pouze pod podmínkou, že nebude realizována dříve, než bude vybudováno výše uvedené dopravní spojení. Soulad umísťované stavby s územně plánovací dokumentací je třeba primárně posuzovat v územním řízení, nikoliv až v řízení stavebním. Stavební úřad však žádnou takovouto podmínku v napadeném rozhodnutí nestanovil. Pouze v části C napadeného rozhodnutí určující zvláštní požadavky na obsah projektové dokumentace pro stavební povolení stanovil v bodě 38 žadateli povinnost definovat etapy výstavby a postup realizace stavby do doby výstavby a zprovoznění výše uvedené komunikaní spojky. Z této podmínky však žadateli nevyplývá povinnost zahájit realizaci stavby až po vybudování výše uvedené komunikační spojky. Napadené rozhodnutí je tedy v tomto bodě v rozporu s §90 písm. a) stavebního zákona.
4. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí
Na základě našich námitek vyvstala v územním řízení pochybnost ohledně účinnosti závazné části změny č. 3 územního plánu sídelního útvaru obce Květnice. Tato pochybnost se zakládá na skutečnosti, že obecně závazná vyhláška, která vymezuje závaznou část změny územního plánu č. 3 sídelního útvaru obce Květnice, byla vyvěšena na úřední desce obecního úřadu Květnice dne 27.12.2006. V této obecně závazné vyhlášce se uvádí, že nabude účinnosti dne 15.1.2007. Dne 1.1.2007 však nabyl účinnosti nový stavební zákon č. 183/2006 Sb., který neumožňuje vyhlášení závazné části změny územního plánu prostřednictvím obecně závazné vyhlášky. Naopak, podle §188 odst. 2 musí být změna územního plánu, jejíž pořizování bylo zahájeno přede dnem 1.1.2007, upravena, projednána a vydána podle nového stavebního zákona, tedy formou opatření obecné povahy. Vzhledem k tomu, že v době účinnosti předchozího stavebního zákona č. 50/1976 Sb. nebyla obecně závazná vyhláška vyvěšena na úřední desce alespoň po dobu 15 dnů, ani nebyl podle §12 odst. 2 zák. č. 128/2000 Sb. stanoven dřívější počátek účinnosti, nedošlo k řádnému vyhlášení změny územního plánu č. 3 sídelního útvaru obce Květnice a její závazná část proto nenabyla účinnosti.
Podle §90 písm. a) stavebního zákona je povinností stavebního úřadu posoudit soulad umísťované stavby s vydanou územně plánovací dokumentací. Soulad umísťované stavby ke dni vydání územního rozhodnutí o umístění stavby přitom logicky musí být posuzován s územně plánovací dokumentací účinnou ke dni vydání územního rozhodnutí. Musí tedy být postaveno najisto, co je touto účinnou územně plánovací dokumentací. Stavební úřad v napadeném rozhodnutí však uvádí následující:
„K námitce neplatnosti změny územního plánu č. 3 nemůže stavební úřad zaujmout relevantní postoj, neboť mu tuto skutečnost nepřísluší posuzovat a činit k ní jakékoliv směrodatné závěry.“ (str. 17 napadeného rozhodnutí)
Stavební úřad dále uvádí, že je vázán publikovaným opatřením obecné povahy, a to až do okamžiku jeho případného zrušení Nejvyšším správním soudem. Své odůvodnění týkající se změny územního plánu č. 3 sídelního útvaru Květnice pak uzavírá tvrzením, že „pro účely tohoto rozhodnutí (stavební úřad) uzavírá, že schválení změny nebyl zrušeno, stavební úřad je pro tento okamžik jejím obsahem vázán“.
Tyto závěry stavebního úřadu jsou zcela zmatečné a dávají vyvstat mnohým otázkám: Proč se stavební úřad zabýval pouze otázkou platnosti třetí změny územního plánu? Jak byla vypořádána naše námitka týkající se skutečnosti, že závazná část změny č. 3 územního plánu sídelního útvaru obce Květnice dosud nenabyla účinnosti? K zamítnutí této naší námitky stavební úřad neuvádí žádné odůvodnění! Pokud lze považovat tvrzení stavebního úřadu, že se změnou územního plánu č. 3 cítí být vázán, za závěr ohledně účinnosti závazné části 3. změny územního plánu sídelního útvaru obce Květnice, na základě jakých okolností a úvah došel stavební úřad k tomuto závěru?
My jsme ovšem svými námitkami nezpochybňovali skutečnost, že o zrušení opatření obecné povahy v České republice rozhoduje Nejvyšší správní soud. Předmětem naší námitky byla okolnost, že závazná část změny č. 3 územního plánu sídelního útvaru obce Květnice dodnes nenabyla účinnosti, neboť dosud nebyla projednána a vydána postupem podle zákona č. 183/2006 Sb. Tak jako je správní orgán povinen mít jasno v otázce, jaké právní předpisy aplikované na daný případ jsou účinné v době vydání správního rozhodnutí, stejně tak jednoznačně musí vyřešit otázku, jaké jsou závazné regulativy vyplývající z územně plánovací dokumentace účinné v době vydání rozhodnutí. Toto je nezbytná součást aplikace práva a otázka, který orgán má pravomoc rozhodovat o zrušení opatření obecné povahy, zde nehraje žádnou roli. Stejně tak by mohl stavební úřad tvrdit, že není oprávněn přezkoumávat, jestli byla novela stavebního zákona řádně zveřejněna ve Sbírce zákonů, a nechat tak otevřenou otázku, jaký byl vlastně právní stav účinný v době vydávání správního rozhodnutí.
Nezbývá než na tomto místě připomenout, že účastníci řízení mají právo na to, aby správní orgán své rozhodnutí řádně zdůvodnil v souladu s §68 odst. 3 správního řádu. Toto jejich právo je součástí širšího, ústavně zakotveného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Výše uvedené odůvodnění stavebního úřadu se zcela vymyká pravidlům logiky a v žádném případě je nelze považovat za řádné odůvodnění rozhodnutí o námitkách účastníka řízení.
Stejný závěr platí i pro odůvodnění stavebního úřadu týkajícího se výškového regulativu, kdy stavební úřad uvádí, „že omezení výstavby na 12 m výšky se omezuje pouze na výstavbu rodinných domů“ a že „předmětný záměr vyhovuje též územnímu plánu ve znění platném po změně č. 2“. Z čeho stavební úřad vyvodil tyto svoje závěry? Jakými úvahami se při posouzení těchto otázek řídil? Samotné konstatování, že záměr je v souladu s územním plánem ve znění platném po změně č. 2 nelze považovat za řádné odůvodnění rozhodnutí o námitkách účastníka řízení.
Z výše uvedených důvodů je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a je vydáno v rozporu s §68 odst. 3 správního řádu a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
5. Nesprávné posouzení dotčení zájmů ochrany přírody a krajiny
Jako jakýsi paušální důvod zamítnutí námitek občanských sdružení účastnících se správního řízení předcházejícího vydání napadeného rozhodnutí stavební úřad uvádí, že „účastenství občanských sdružení se vztahuje k zájmům ochrany přírody a krajiny, které mohou být ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů dotčeny v uvedeném území jen ve velmi omezené míře, o čemž svědčí skutečnost, že se v námitkách obou sdružení prakticky vůbec nevystkytují důvody spočívající v ochraně přírody a krajiny, což je jediný případ, který jako věcný odvolací důvod zákony v tomto případě připouštějí, resp. pokud se vyskytují, pak obvykle nikoliv k péči o přírodní složky.“ (str. 20 napadeného rozhodnutí)
Stavební úřad dále cituje ustanovení §89 odst. 4 stavebního zákona, podle něhož osoba, která je účastníkem řízení podle §85 odst. 2 písm. c) stavebního zákona může v územním řízení uplatňovat námitky, pokud je projednávaným záměrem dotčen veřejný zájem, jehož ochranou se podle zvláštního právní předpisu zabývá.
I v tomto případě postrádá odůvodnění stavebního úřadu nezbytnou logickou návaznost. Předně není jasné, proč stavební úřad došel k závěru, že zájmy ochrany přírody a krajiny jsou v předmětném území dotčeny „jen ve velmi omezené míře“. Podle definice krajiny obsažené v zákoně o ochraně přírody a krajiny se je krajina „část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky“. Nejedná se tedy pouze o biotu, o živou složku krajiny, ale také o složku neživou včetně krajiny kulturní, krajiny spoluvytvářené člověkem. Ve smyslu článku B.2.3. metodické příručky Ministerstva pro místní rozvoj - Principy a pravidla územního plánování, lze rozlišovat například krajinu městskou (urbánní), příměstskou (periurbánní) či krajinu venkovského prostoru (rurální).
Dále pak zákon o ochraně přírody a krajiny definuje krajinný ráz jako „zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti“. Krajinnému rázu ve smyslu zákona o ochraně přírody a krajiny pak právní řád České republiky poskytuje ochranu bez ohledu na to, zda se jedná o krajinu přírodního charakteru či krajinu s převládajícími civilizačními prvky. Tento závěr je výslovně podložen zněním §12 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny, kde se uvádí, že krajinný ráz se neposuzuje v zastavěném území, pro které je územním nebo regulačním plánem stanoveno plošné a prostorové uspořádání a podmínky ochrany krajinného rázu dohodnuté s orgánem ochrany přírody. Jinými slovy, pokud podmínky ochrany krajinného rázu nejsou dohodnuty s orgánem ochrany přírody a krajiny, je nutné posuzovat zásah do krajinného rázu v samostatném správním řízení. Z tohoto vyplývá, že zákon poskytuje ochranu krajinného rázu rovněž v zastavěném území, pro něž byl vydán územní či regulační plán. V případě takovéhoto zastavěného území se však zásahy do krajinného rázu posuzují v rámci územního řízení, kdy je zkoumán jejich soulad s podmínkami dohodnutými s orgánem ochrany přírody a krajiny. Stanovení plošného a prostorového uspořádání v rámci územního či regulačního plánu zde hraje klíčovou roli, protože představuje základní limity rozvoje urbanizované krajiny a změn jejího krajinného rázu. Posuzování souladu předmětného záměru s územním plánem tak je zároveň realizací právní ochrany krajinného rázu.
Je více než jasné, že předmětný záměr představuje razantní zásah do krajinného rázu obce Květnice. Z toho důvodu jsou nutně dotčeny i zájmy ochrany přírody a krajiny, protože při takovémto zásahu může dojít k negativnímu ovlivnění krajinného rázu. Závěr stavebního úřadu ohledně dotčení zájmů ochrany přírody a krajiny je proto zjevně nesprávný a v rozporu se zákonem.
6. Nesprávné posouzení souladu s urbanistickými hodnotami v území
Již v námitkách uplatněných v územním řízení jsme předmětnému záměru vytýkali nesoulad s urbanistickými hodnotami v území. Obec Květnice si dodnes uchovala z hlediska intenzity zástavby svůj vesnický charakter, jelikož v ní zcela převládá individuální zástavba rodinnými domy. Stavební úřad v reakci na tuto námitku uvádí, že obec svůj vesnický charakter již ztratila, jelikož původní zemědělská funkce území byla vytěsněna funkcí bydlení. Stavební úřad dále uvádí, že stejně tak ztratil svou původní funkci statek, jehož budovy se nacházejí na pozemcích, na nichž je umisťován předmětný záměr. Ustupování zemědělství a jeho nahrazování čistě obytnou zástavbou je však příznačné pro veškeré venkovské osídlení v České republice, nemusí však s sebou nést zvyšování hustoty osídlení. Je to právě nepřiměřené navýšení intenzity využití území předmětným záměrem, které je v rozporu s urbanistickými hodnotami v dotčeném území.
Ačkoliv je předmětný záměr prezentován jako vybudování centra obce a náměstí obce, faktem je, že svým charakterem není ničím jiným než sídlištní zástavbou, která je doplněna o nebytové prostory sloužící pro potřeby tohoto záměru, nikoliv pro potřeby širšího území, respektive obce.
Předmětný záměr z tohoto důvodu charakter území narušuje a nezbytně s sebou nese negativní důsledky spojené též s rozvojem automobilové dopravy. Předmětný záměr má sloužit jako satelitní sídliště pro osoby dojíždějící za prací do Prahy. Vzhledem k tomu, že zde není vybudovaná veřejná doprava, která by byla způsobilá k uspokojení dopravní potřeby vyplývající z předmětného záměru, soustředí se veškerá zátěž na individuální automobilovou dopravu. Podle obvyklých postupů výpočtu dopravní zátěže bude předmětný záměr generovat cca 1200 jízd denně (dvojnásob počtu stání), vycházeje z navrhovaného počtu automobilových stání (přičemž počet stání je podle našeho názoru podhodnocen). Vzhledem k situování předmětného záměru v centru obce pak bude zvýšení zátěže individuální automobilovou dopravou doléhat na celou obec. Takovýto nárůst dopravy bude mít z hlediska kvality bydlení v obci, jež je jednou z nejdůležitějších urbanistických hodnot v území, devastující účinky.
Z toho důvodu je podle našeho názoru předmětný záměr v rozporu s cíly a úkoly územního plánování definovanými v §90 písm. b) stavebního zákona.
7. Závěrečný návrh
Vzhledem k výše uvedeným okolnostem je zřejmé, že postup stavebního úřadu předcházející vydání napadeného rozhodnutí jakož i samotné napadené rozhodnutí jsou stiženy vadami majícími charakter nesprávnosti i rozporu se zákonem. Z toho důvodu navrhujeme, aby odvoodvolací orgán rozhodnutí Městského úřadu Úvaly, Stavebního úřadu ze dne 27.10.2010 vydané pod č.j. K/2191/09/SU/Bul zrušil a vrátil věc k novému projednání prvoinstančnímu orgánu.
V Květnici dne 1.3.2010
....................................
občanské sdružení Květnice vzkvétající
Na Ladech 15, 250 84 Květnice, pošta Sibřina
Kryštof Hošek, předseda sdružení
....................................
Ing. Milan Polívka, Ph.D.
člen výkonné rady sdružení
